Častý problém při analýze dat je, že výzkumník má tendenci vidět vztahy, které v datech nejsou („tady je jasná závislost, to nevadí, že test nevyšel významně“). Správným přístupem je předregistrace a spoléhání na statistické testy. Druhou možností je použít metody z oblasti visual inference statistics předtím, než se výzkumník ponoří do dat.

Článek Filipa Děchtěrenka a Jiřího Lukavského z roku 2016 se zabývá metodologií vizuálních experimentů a otázkou, jak efektivně ve výzkumu očních pohybů odfiltrovat případné vzorce pohybu očí, které proband při plnění experimentů využívá. Konkrétně se tak Filip s Jiřím jinými slovy ve své studii ptali na otázku, zdali jsou vzorce pohybu očí symetrické i v případě, že pozorovanou scénu přetočíme kolem osy. Takovéto bádání má kupř. smysl proto, abychom se v rámci vizuálních experimentů mohli vyhnout filler tasks a zjistili tak, zdali takovéto pootočení neušetří čas a nedostaneme stejný efekt.

Prezentace v Powerpointu jsou dnes nedílnou součástí výuky jak na středních, tak na vysokých školách – využívají je jak vyučující, tak studenti. I přes svou rozšířenost se ale ve spoustě případů nedá říci, že by prezentace nějak usnadňovaly porozumění textu a předání našich znalostí publiku.

V souvislosti s replikační krizí i v souvislosti se současným trendy zpracovávání metaanalýz se v psychologii často hovoří o problému studií s nízkým počtem participantů. Někdy se zdá, že konsenzus je jasný – studie s malým počtem účastníků obvykle vůbec nestojí za zmínku, ba co víc, mnohdy jsou důvodem velké části psychologických omylů.